Trochu jsem se jich letos bála. Moc se na ně netěšila, i když je mám ráda od dětství. Vánoce. První coby matka, první Džej Džejovy. Jejich příchod a mé pocity z něj byly ovlivněné zejména náladou pár dní před nimi. Já se zánětem prsu, Džej Džej s nemizící vyrážkou, která se z hlavy rozlezla po břiše i končetinách. Nějak na mě zkrátka ta předvánoční atmosféra nedoléhala.

Dárky jsem měla sice nakoupené asi nejdříve ve své historii, ale stejně jsem si řikala, jak to asi v ten večer bude. Co když bude řvát dvě hodiny, jak už nám párkrát předvedl? Další obavy jsem měla sama ze sebe a z toho, jak zvládnu být vzhůru déle než do devíti a druhý den vstávat v šest s několika nočními přestávkami.

A jak to nakonec dopadlo? Byl to vlastně den jako každý jiný s tím rozdílem, že  jsem se večer místo do pyžama převlíkla do nóbl šatů a vypila si své nealko višňové pivo. Džej Džej to všechno ukázkově zvládnul. Celou štědrovečerní večeři si hověl ve své od Ježíška nadělené jídelní židličce a vše to pozoroval s vyvalenýma očima, jak jinak. Pak jsme mu rozbalili pár dárků, měli radost za něj a šel spát. Já dostala dárků hromadu, prý jsem byla letos kvůli porodu víc než hodná. Ale rodit kvůli tomu každý rok teda nebudu. Tím největším byl pro mě nový notebook, na kterém právě teď píšu tenhle článek. Další nejlepší dárek přišel až po Štědrém dnu, kdy jsme strávili dva dny u mé mamky, která si vnoučka neváhala vzít hrát už v šest ráno a já tak mohla třeba ještě dvě hodiny spát. Nádhera! Maminky mají své místo v nebi jisté.

Asi nejtěžší na tom všem pro mě ale byl druhý den po Vánocích. Ještě větší nedostatek spánku než jsem zvyklá, který Džej Džeje v půl sedmé ráno ani trochu nezajímal. Dvě procházky a dělej. Takže ať je Štědrý den, Boží hod nebo první leden, mě potkáte vždycky venku s kočárem a to hned dvakrát denně. Právě o letošních Vánocích jsem si uvědomila, jak se můj život změnil. Neviděla jsem jedinou pohádku, nevypila jedinou lahev vína, nelenošila do oběda a nechodila spát po půlnoci nejdříve.

Tohle všechno se změnilo přesně před rokem, kdy nám na Štědrý den těhotenský test ukázal dvě čárky. Za ten rok jsem zvládla být těhotnou manažerkou, odejít z práce, nudit se doma, porodit dítě, kojit dítě a starat se o dítě. Zvládli jsem se stát rodiči. Rok 2017 bude už navždycky tím „velkým“, tak snad nám ta sedmička přinese další štěstí. To jedno štěstí už máme…

Jeho první Vánoce, kdybyste to nevěděli

 

 

Okomentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..