Je to přesně pět měsíců, co Džej Džej ochutnává i něco jiného, než je mateřské mléko. A já můžu s jistotou říct, že učení dítěte stravovacím návykům je zatím moje nejtěžší mateřská zkouška. Je to fakt peklo. Někdy musím počítat do deseti a zhluboka dýchat, jindy třeba i odejdu do jiné místnosti. Jestli přežiju tohle, tak už všechno.

Na začátku jsem si všechno pěkně nastudovala. Takže začít zeleninkou, nejlépe některou ne tak sladkou jako je třeba dýně nebo batát. Po čase přidávat masíčko, ovocíčko, lepek, žloutek. Hledět na to, aby při jídle byla dobrá nálada, nenutit. Dítě by se na jídlo mělo soustředit, takže žádné hračky, televize. Nastudovaný jsem to měla do detailu. A pak přišla první lžička. A já jsem ráda, že do něj dostanu vůbec něco a je mi jedno co a kde, třeba někdy i ve vaně. 

A já zjistila, že nejen, že máme doma nespavce, ale také nejedlíka. A kolem mě zas byly jen samé děti, které se rozčilovaly, že to máma hrne do pusy moc pomalu a že maj málo. Zatímco já řekla stokrát HÁÁM a nic se nedělo. Prošli jsme si fází „zavřená pusa“, „prskání“ a teď jsme u „braní lžičky“. Zatímco ostatní už jedou doma vytvořené pokrmy všeho druhu a metody typu BLW (baby led weaning = dítě jí samo rukama), my jsme stále u nejmenších skleniček s nápisem první lžička. Sebemenší kousíček potravy totiž Džej Džeje nadaví a i to málo, co je v břichu, jde ven.

Takže i má snaha o domácí stravu má zatím stopku, protože tak dobře to prostě doma neumixuju. Fakt doufám, že jednou mu uvařit budu moct. Doufám, že už brzy.

Abych ale Džej Džejovi nekřivdila, má i dobré dny. To se tak najednou stane, že sní všechno a ještě si přidá. A v tu chvíli bych ho nejraději vynesla do oblak. A pak zas přijdou ty horší dny, kdy se kroutí dlouhé minuty v jídelní židličce, bere mi přibližující se lžičku, hází ji po kuchyni, jídlo tak lítá po místnosti a já kvůli třem lžičkám v jeho břiše můžu další půl hodinu uklízet. Už ani nepoužívám bryndáky.

Co se ale naopak daří, jsou tekutiny. S čistou vodou nemá absolutní problém a nejlépe nám vyhovuje učící hrníček od Lovi, ze kterého se dá pít z jakéhokoliv okraje a nic nevyteče ven. A pak samozřejmě prso. Popravdě, v tuhle chvíli si nedovedu představit, že někdy nebudu kojit. Prso je pro Džej Džeje stále hlavní přísun potravy.

Jestli čekáte nějaké doporučení, co se příkrmů týče na závěr, tak tady je: Začněte s nimi co nejpozději. Za ty nervy to nestojí a bez nich to byla pohoda! Takže pevné nervy, třeba zrovna vaše dítě bude gurmán.

 

Okomentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *