Kojení je asi to nejhezčí a zároveň nejsložitější, co vám může mateřství nabídnout. Samozřejmě jak pro koho. Znám holky, které aniž by měly děti, tak vědí, že kojit nebudou. Přijde jim to odporné. A existují naopak ženy, které kojí do tří let dítěte a třeba i déle. Pro mě hranice jednoho roku zlatá střední cesta pro mámu i dítě.

Alespoň tak jsem si to myslela ještě v době před břichem a s břichem. Jenže pak to začalo. Kojení se stalo naší denní rutinou. Někdy jsem kojila i po hodině ve dne v noci. Nervozita z nového prostředí, nemoc, očkování, zuby to všechno kojení vyřešilo. Když nechtěl jíst příkrmy, vytáhla jsem prso. Když nechtěl usnout, vytáhla jsem prso. Pomalu ale jistě jsme si oba dva budovali nenápadnou závislost.

Rok jsem se tak nemohla od domova vzdálit na déle jak tři, spíše dvě hodiny. V noci nemohl k Džej Džejovi vstávat nikdo jiný než já. Na dovolené jsem si na plavky navlékala triko, protože jinak bych ho měla u dostupného prsa skoro pořád. A tak jsem si řekla, že stačilo.

Až tyto řádky budou číst ty z vás, které věříte, že kojit se má tak dlouho, dokud se dítě samo neodstaví nebo minimálně do dvou let, tak si asi řeknete, jaké hrůzy jsem se dopustila. Ale ona to hrůza nakonec vůbec nebyla. Dneska je to přesně týden, co jsem si jednou večer řekla, že mu to prso už prostě nedám. Trvalo necelých třicet minut, co se ho řevem dožadoval, pak u Kuby v náručí usnul. Během jeho breku nebyl nikdy sám, ale u nás v náručí a já už tehdy věděla, že to zvládnem. To byl jeho první a poslední brek kvůli kojení. Nic víc. Krušné dny pak začaly spíše mně. Nalitá prsa nechápala stopku své produkce a hormony vyvolaly pocit viny z ukončení kojení a stesk po něčem, co jsem dělala třináct měsíců několikrát denně. Za těch sedm dnů se ale všechno uklidnilo na všech frontách. Ale jasně, občas se mi ještě posteskne.

Jsem doopravdy pyšná na svoje prsa, že třináct měsíců živila malé dítě, které vyrostlo do své současné podoby jen díky nim. Jsem pyšná na to, že jsme to zvládli. Bylo to krásné, vždy dostupné, ve správné teplotě, zadarmo a v dokonalém složení. Jasně, začátky nebyly snadné, ale na to se stejně jako na všechno ostatní zapomene.

Ráda bych tímto chtěla vzkázat všem z vás, které váháte, kdy kojení ukončit, že to je jen na vás. Máma musí být hlavně v pohodě a jestli je kojení něco, do čeho se musíte nutit, co vás unavuje nebo už prostě nechcete, aby na vás bylo dítě takhle závislé, tak s tím přestaňte. Vždyť každý odkojený měsíc se počítá.

 

Okomentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *