Řeknu si to obvykle tak několikrát za den: Kdyby tak…něco. Za ty tři měsíce jsem se naučila, že ten konec věty se většinou nestane. Ale přesto si to řeknu, vysnim a pak je to uplně jinak, protože s Džej Džejem není žádný den stejný. Nabízím proto ta svá „kdyby“ a vsadím se, že i vy máte pár v hlavě.

  • Kdyby tak sám usnul v postýlce.
  • Kdyby tak spal třeba pět hodin v kuse.
  • Kdyby tak už mohl mluvit a říct mi, co ho trápí.
  • Kdyby tak všechno mlíko zůstalo v jeho břiše a ne na čerstvě oblečených bodýčkách, mých tričkách, podlahách, polštářích, postýlce, kočárku, fusaku a tak dále.
  • Kdyby tak plínky pobraly vždycky všechny hovna a já tak nemusela v obchoďáku měnit jeho celý komplet outfit.
  • Kdyby se tak rodily děti s dokonalou trávicí soustavou.
  • Kdyby lednice uměly samy uvařit ze surovin, které v nich jsou. A které si před tím samy objednaní samozřejmě.
  • Kdyby tak prádlo ze sušičky bylo fakt vyžehlený.
  • Kdyby tak naše domácnost měla samočistící charakter.
  • Kdyby tak chápal, že mu ty ruce do ty kombinézy rvu proto, že mu pak nebude zima. A že ta čepice na tkaničky mu zajistí to samé a že když u toho bude řvát, tak se tim nic nezmění.
  • Kdybych si tak mohla dát po náročné noci pořádný silný kafe a po náročném dni pořádnou lahev vína.
  • Kdyby tak u nás bylo pořád teplo a my tak nemuseli děti navlíkat do všech těch vrstev.
  • Kdyby tak měl náš dům výtah a já tak nemusela tahat hlubokou korbu kočárku i s dítětem dvakrát denně do třetího patra.
  • Kdyby tak mé vlasy byly pořád krásné, hebké, nikdy se nemastící a vůbec nepadající.

 

Kdyby se tohle všechno splnilo, tak by mateřská byla teprve ta pravá dovolená. A možná by to byla nuda. Ale až po čase.

Věřim tomu, že pár z těch kdyby se samo zlepší časem. Určitě. Musí.

Tak jaké největší kdyby je to vaše?

Okomentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *