Pamatujete si, jak jsem s břichem běhala, cvičila, ponocovala? Všichni mi tehdy říkali „počkej, však on ti to vrátí až bude na světě“ a já si říkala, že přeci nemůže můj styl života v těhotenství ovlivnit charakter nenarozeného dítěte. A možná mohl.

Džej Džej je totiž takový malý aktivista. Když je vzhůru, tak neustále kope nohama, šermuje rukama, kouká všude kolem, směje se. Není to rozhodně typ dítěte, které usne u kojení nebo samo někde položené. Takže musíme uspávat. Nejlépe s dudlíkem, v zavinovačce a s houpáním. Občas přidám jako bonus šššš nebo hou hou krávy jdou. A takhle třeba dvě hodiny proto, aby pak půl hodiny spal.

A tak jsem opět googlovala a narazila na paní Evu Kiedroňovou, což je česká guru přes manipulaci s novorozenci. S vidinou lepších zítřků jsme si zaplatili její online kurz o tom, jak správně dítě nosit, zvedat, molohovat. A byli jsme naprosto vyděšení z toho, že nám tak zásadní věci nikdo neřekl už v porodnici. Měla jsem chuť jít se Džej Džejovi omluvit, že jsem s ním měsíc a půl zacházela uplně špatně. Tahle situace nás namotivovala k tomu, abychom od paní Evy objednali zázračnou péřovou peřinku, ve které se z vašeho dítěte stane hodný andílek, který bude samou spokojeností spát dlouhé hodiny.

Peřinky mají několik velikostí. My jsme pro naše teď už více než pětikilové dítě zvolili tu největší – typ dráček. Paní Eva navíc doporučuje ukládat do peřinky dítě jen v bodýčku s holýma nohama. A tak jsme Džej Džeje s velkou slávou do peřinky uložili, aby za tři vteřiny odkopl dolní cíp a měl tak venku celé holé nohy. A jel si dál svoje pohyby rukama, nohama. Takže co se týče zklidnění, žádné se nekoná. Nemyslím si ale, že by se mu v tom spalo špatně, je to prostě uplně stejné jako v nějaké jiné zavinovačce s tim rozdílem, že mu přes nohy musíme ještě přehazovat slabší deku, aby mu nebyla zima na ty holé nohy. Takže spíš horší, když se to tak vezme.

Péřovou peřinku bych tedy nedoporučovala těm, kteří si od ní slibují, že jejich dítě bude najednou spát jako zabité. V tomhle se u nás nic nezměnilo. Naopak online kurz by měl každý vidět ještě před porodem.

Takže dál bojujeme se spánkem. Většinou to u nás probíhá tak, že po kojení je zábavička, kdy různě Džej Džeje škádlíme a užíváme si jeho čerstvě nabytou dovednost smíchu a pak nastane uspávání. Tady bych chtěla říct, že už jsem naprosto alergická na věty typu „no to jste si ho tedy naučili“ a „aby si na to nezvykl“. Ano, naučili. Protože když tři hodiny uspáváte několikrát za sebou a pak přijdete na něco, co funguje a zkrátí ten proces třeba jen na hodinu, tak to prostě dělat budete. Holt některé děti jsou pokládající do postýlky a spící a některé ne. Ani s jedním se ale nedá nic dělat.

 

  1. Hlavně si ho/jí neuč na ruce.. Nech ho/jí vyřvat.. Já myslela, že jako prvorodička budu za rady ráda, ale když mi dítě brečí a brečí (prdíky) a utěší ho ruce, tak bude na rukou a hotovo. Takže s alergií na tyhle chytré hlášky jsme na tom podobně.

    Peřinku nám sestřička u pediatra ukazovala taky (cena mi přijde dost přehnaná), malá byla klidná.. ale to spíš proto, že jsme přijeli autem a tam jí to uspává, stejně jako v kočáru, takže je klidná tak normálně. 😀 A doma jsem to vyřešila obyčejnou peřinou vytvarovanou do takovýho korýtka a je spokojená.. pokud se jí zrovna chce spát teda. 🙂

    Ale uspávání u nás taky nefunguje. Malá dokáže čumákovat celé hodiny v kuse. Prej novorozenec spí až 17 hodin denně. Ha-Ha! Já bych toho, co to vymyslel, chtěla poznat. 🙂 Zrovna včera jsem měla takový plán. Vykoupat, nakrmit a dát spát.. Vzhledem k tomu, jak se malá culila další dvě hodiny, měla zcela jiný plán. 🙂

    • MatkaMatkam says:

      Díky!! Stejně nejvíc potěší, když člověk zjistí, že je na tom někdo podobně 🙂 držte se!

Okomentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..