Nějaký čas jsem nic nenapsala, je to tak. Důvod je jen jeden. Byla jsem plně zaměstnána přípravami na svatbu mé nejlepší kamarádky Anety. Ač to bude znít jako klišé, které jsme opravdu neplánovaly, Aneta je stejně těhotná jako já, teda je mezi námi týdenní rozdíl, což je vlastně skoro nic. Břicho a samozřejmě láska rozhodli a Aneta se v sobotu vdala. Jelikož jsou s nyní už manželem právě nastěhovaní do statku kousek od Prahy, místo na veselku bylo jasné.

A tak se také stalo, že dvě s břichem tři dny před dnem D nastoupily do kuchyně, oloupaly, nakrájely a osmažily 15 kilo cibule a k tomu 26 kilo hovězího masa a vypily u toho jen deci vína. Výsledkem byl guláš ve třech obřích hrncích, na kterém si pochutnalo kolem sta hostů. Osobně jsem jim guláš naservírovala a popřála dobrou chuť. Odměnou byla slova chvály a dokonce pár přídavků.

Dny příprav a samotný den svatební mi daly hned několik poznatků:
  • Že zvládnu uvařit pro a pohostit 100 lidí.
  • Že v těhotenství se dá pařit i bez alkoholu a v holinách.
  • Že je uplně jedno, kolik svatba stojí prachů, důležitější je složení hostů, tedy i nálada a atmosféra.
  • Že když je toho v práci hodně, tak je nejlepší se na pár dní někde zavřít a manuálně si zamakat.
  • Že mám tu nejlepší kamarádku a že ji mám ráda i přesto, žejde na svatbu v kožichu a mokasínách. A sluší ji to.

No a foto na závěr. Můžete sami posoudit, jak moc je na břichách týdenní rozdíl vidět a jestli třeba jejich odlišný tvar znamená také jiná pohlaví? Víte, jak je to s těma chytrýma pověrama…

 

Okomentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..