Cestování s několika měsíčním dítětem je dneska už normálka. Lidi s nima lítaj klidně i přes oceán, jiní jezdí dlouhé cesty autem. My jsme Džej Džejovu cestovatelskou kariéru chtěli začít přeci jen trochu při zemi. Příští týden nás čeká první cesta za hranice, a to do rakouských Alp.

Pro mě stejně jako loni bez lyží. Před rokem touhle dobou jsem ze strachu z pádu a z toho, co by se mohlo při tom stát s tou malinou ve mně. Letos ze strachu, že bych se v obřím alpském středisku nestihla vrátit dolů, kdyby se něco dělo. Berem tedy nosítko a budu s Džej Džejem brázdit kopce pjéšo i letos.

Úkol současných dnů je tedy jasný: Zabalit pětiměsíční dítě na týden. V rohu dětského pokoje se tedy začíná rýsovat kopec věcí, dost možná podobný tomu v Alpách. Myslím, že doma nakonec zůstane jen hrstka Džej Džejových věcí. U většiny z nich si totiž řeknu „a co kdyby náhodou…“, a už tam jsou. Je ale pár věcí, na které není dobré určitě zapomenout. Tady je máte.

 

  • Léky

Sice nejedeme na konec světa a dovedu si představit, že půjdu do rakouské lékárny vysvětlovat, že má dítě rýmu, jen nechci zažít bezesnou noc jen proto, že jsem s sebou neměla nic na teplotu. Blíží se navíc období růstu zubů a může se klidně stát, že nás přepadnou právě tam. Máme tedy s sebou čípky na teplotu Paralen, Nurofen pro případ bolesti, Calgel na uklidnění dásní, Fenistil kdyby se zas vrátilo svědění hlavy a pár mastiček, které jsme tehdy dostali. Samozřejmostí je teploměr a vysávač nudlí.

  • Cestovní pojištění

Jasná věc v případě cestování a kor v případě, že u něj budete sportovat. V případě dítěte si dejte pozor, aby nebylo do šesti měsíců ve výlukách, což někdy bývá. Teď nezbývá jen doufat, že ho nebudeme potřebovat.

  • Věci do auta

Do naší cílové stanice to je zhruba pět hodin, což je pro takhle malé dítě v autě dost. Džej Džej jel zatím nejdéle hodiny dvě, takže bude pro nás všechny překvapení, jak to dá. Je jasné, že budeme zastavovat, jak si řekne. Je ale potřeba se připravit na to, že to třeba nepůjde hned. Pro tyhle případy s sebou budu mít v autě „kouzelný sáček“, ze kterého chci postupně tahat hračky. Jako eso v rukávu na úplný konec, když už by byla fakt krize si schovávám pohádku v telefonu. Ne že by ji už rozuměl, ale svítící obrazovka ho zajímá.

  • Všeho dost

Jak jsem psala, spoustu věcí beru „co kdyby náhodou“. Největší místo tak zabírají bodýčka s dlouhým rukávem, kterých jsem napočítala, že potřebujeme nejméně dvacet. Každý den totiž našpiní tak tři. Další velkou položkou jsou látkové a jednorázové plíny. Těch látkových je taky pořádný štos, protože nechávám několikrát denně Džej Džeje jenom s omotanou  látkovou plínou, která pak skončí počůraná nebo pokaděná. Taky se jich pár poblije a poslintá. A pak už to jsou kousky jako tepláky, mikiny, ponožky, punčocháče, kombinéza, čepice, rukavice.

A samozřejmě věci na koupání jako lehátko a všechny hygienické věcičky. Taky chůvička a dva spací pytle.

  • Doklady

Protože jedem za hranice, jsou potřeba doklady. Na vybranou máte mezi pasem a občankou. My jsme volili druhou možnost, protože jedem v rámci EU. Občanka je rychlejší na vyřízení a také levnější. Za padesát korun vám na úřadě trvalého bydliště vyhotoví doklad, na který většina z nás netrpělivě čekala do patnácti. Na místě vytvoří i foto, což probíhalo tak, že jsem Džej Džeje držela zády k sobě a na mě byla nainstalovaná bílá plína, jakože pozadí. Vypadá tam skvěle.

Džej Džej se svou občankou

Největší strach mám tedy z cesty. Držte palce, určitě to zvládne. Příští příspěvek už bude s Alpama v pozadí.

Okomentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..