Jsou to už skoro tři měsíce, co jsem mu poprvé ukázala, co to je lžička. A že se dá potrava konzumovat i jinak, než sáním. A že vůbec existuje i něco jiného, než mateřské mléko. Po těch necelých třech měsících jsme udělali jeden jediný pokrok. Z plivání jídla přešel na jeho prskání.

Abych mu nekřivdila, tak jsou dny, momenty, kdy něco málo sní. Tím myslím třeba pár lžiček. Nebo jednou jedinkrát skoro celou misku. A tak stále trpělivě řikám „hám“ a otvírám u toho pusu dokořán. Jím před ním a také u toho říkám háám. Nehledím na příručky a podsouvám mu zeleninu, maso, ovoce. Z domácí bio stravy jsem přešla na kupované skleničky. Zkoušíme jíst v různé denní časy. Hodně přehrávám změnu výrazu když jídlo spolkne a když ho vyprskne. S kašičkou na noc jsem si dala obzvlášť záležet. A nic z toho nepomáhá.

Kromě mé docházející trpělivosti je na tom nejhorší fakt, že už mu mateřské mléko přestává stačit. Nikdy to nebyl zrovna jedlík, ale teď je to čím dál horší. Kojení u nás trvá ani ne pět minut zato bez něj vydrží dvě hodiny max, což dává smysl. Když se někdo prostě hodně nenají, tak má za chvíli zase hlad. Ať už je den nebo noc. Stále tak vstávám pětkrát za noc, abych ho nakojila. Občas mám ráno pocit, že jsem ani nešla spát.

A tak mám v hlavě už pár dní jednu myšlenku. Abych mohla vyloučit, že se v noci pětkrát nebudí opravdu kvůli hladu, budu mu muset nabídnout umělé mléko. Možná máte teď zhrozený výraz, možná pokyvujete hlavou. Ne, nepřestávám kojit, chci jen zjistit, jestli třeba fakt nemá hlad. Asi kvůli určité bublině, která teď kolem matek je, mám až blbý pocit z toho, že jdu dát svému dítěti umělé mléko. Musím uklidňovat sebe samu, že si to třeba ani nevezme, že i kdyby to najednou začal milovat víc než prso, tak už jsem kojila dost dlouho. Prostě magořina. Vždyť o nic nejde. Zkusim a uvidim.

Jenže jaké? Se kterou značkou máte nejlepší zkušenosti?

Džej Džejovi bude za chvíli osm měsíců a já jen doufám, že se z něj najednou jednoho dne stane gurmán. Že mu začne chutnat a bude baštit vše, co mu dáme pod nos. Snad to není jen můj sen ale realita nadcházejících dnů.

  1. Jak se to vyviji? Ja mam skoro pulrocniho kluka a dela s tim zatim stejny fory jako tady JJ 🙁 kdyz ale kouka na nase jidlo, oblizuje se a tecou mu sliny. Kdo se v tom ma vyznat?

    • MatkaMatkam says:

      Ahoj Anno,
      děkuji za tvou, bohužel stejnou, zkušenost 🙂 mírný pokrok občas zaznamenám, pár lžic navíc se někdy povede, ale celkově spíš furt stejný. Holt jsou lepší a horší dny, ale stále doma nemáme labužníka. Všichni mě uklidňují, že na to přijde a že když kojim, tak to vlastně tolik nevadí..to samé můžu říct i já tobě, jestli ti to pomůže…

Okomentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..